Albánie je poslední skutečný objev Balkánu

Středomořské pobřeží, které ještě není přeplněné. Zní to jako věta z brožury staré dvacet let. V případě Albánie ale platí dodnes. Tato malá balkánská země má stovky kilometrů pobřeží, ceny stále citelně nižší než v mnoha známějších jadranských destinacích a krajinu, která vás překvapí pokaždé znovu. Dlouho zůstávala stranou — desítky let izolace za komunismu z ní udělaly bílé místo na mapě. Právě proto sem dnes turisté přijíždějí pro něco, co jinde na pobřeží Středomoří hledají čím dál hůř: autentičnost, pestrost a pocit objevování.

Dvě moře, dva světy

Albánské pobřeží se dělí na dvě části. Na severu leží Jaderské moře s mělkými, dlouhými plážemi u města Drač. Voda se tu rychle prohřívá, dno je pozvolné — což je ideální pro rodiny s malými dětmi. Pláže jsou široké a písčité, zázemí dostupné a ceny ubytování patří k nejnižším na celém pobřeží.

Jih je něco jiného. Takzvaná Albánská riviéra mezi Vlorou a Sarandou patří k Jónskému moři. Voda je tu průzračná, pláže oblázkové a hory padají rovnou do moře. Ksamil, letovisko kousek od řeckých hranic, se svými ostrůvky připomíná spíš Karibik než Balkán. Dhërmi a Himara nabízejí klid i pár dobrých taveren přímo na pláži. Ze Sarandy je to navíc jen krátká plavba na řecký ostrov Korfu, takže se dají spojit dvě země v jedné cestě.

Dovolená nejen o plážování

Kdo zůstane jen u moře, ošidí se. Vnitrozemí Albánie je pokladnice. Beratu se přezdívá „město tisíce oken“. Bílé osmanské domy jsou nalepené na svahu nad řekou a vytvářejí jednu z nejfotogeničtějších kulis v zemi. Gjirokastra je kamenné město zapsané na seznamu UNESCO. Vypadá, jako by se v něm zastavil čas. Hlavní město Tirana zase překvapí barevnými fasádami, živou kavárenskou kulturou a energií, kterou byste možná od někdejší izolované země nečekali.

Příroda nabízí ještě víc. Národní park Llogara s horským průsmykem nad mořem, modré oko Syri i Kaltër — pramen s neuvěřitelně sytou barvou vody — nebo divoká řeka Vjosa, jedna z posledních volně tekoucích řek Evropy. Kdo má rád pěší turistiku, ocení i hory Prokletije na severu, kterým se neříká „Prokleté hory“ náhodou.

Praktické rady na cestu

Albánie není v EU, ale čeští občané sem cestují bez víza, a to i na občanský průkaz. Měnou je lek a stále se vyplatí počítat s hotovostí. Bankomaty najdete hlavně ve městech a turistických oblastech. Na venkově s nimi raději nepočítejte.

Nejlepší čas na návštěvu jsou květen, červen a září. V létě je horko a hlavní letoviska se plní. Doprava po vlastní ose je dobrodružství: silnice se zlepšily, ale styl jízdy místních chce pevné nervy. Půjčené auto je přesto nejlepší způsob, jak zemi poznat — k mnoha plážím, vyhlídkám a menším vesnicím se jinak dostává složitě.

Jídlo je levné a poctivé. Čerstvé ryby, grilovaná zelenina, olivový olej, sýr. Porce bývají velkorysé a účet i ve slušné restauraci většinou příjemně překvapí. Káva je všudypřítomná a kvalitní — pozůstatek italského vlivu. Místní lidé jsou navíc pověstní pohostinností, se kterou se dnes v turisticky ostřílenějších zemích setkáte málokdy.

Než vyrazíte, pojistěte se

Jedna věc, na kterou se nevyplatí zapomínat: Albánie není v EU, takže evropský průkaz pojištěnce tady neplatí stejně jako v členských zemích. Ošetření si můžete platit sami a v soukromých klinikách to nemusí být malé částky.

Před cestou se proto vyplatí sjednat cestovní pojištění do zahraničí, které pokryje léčebné výlohy, případný zásah horské služby i repatriaci zpět domů. Sjednat se dá online za pár minut — klidně den před odjezdem.

Albánie odměňuje ty, kdo přijedou bez velkých očekávání. Právě ti se sem často chtějí vracet.

Zdroje:

• Ministerstvo zahraničních věcí ČR – https://mzv.gov.cz/jnp/cz/encyklopedie_statu/evropa/albanie/cestovani/index.html
• Lonely Planet Albania – https://www.lonelyplanet.com/albania
• National Geographic Traveller – Albania Guide – https://www.nationalgeographic.com/travel/destination/albania
• Visit Albania – https://albania.al/en/