Trdelník: Opravdu česká tradiční pochoutka, nebo je tomu jinak?

Voní po skořici, láká svou křupavou krustou a najdeme ho na každém rohu v turistických centrech. Trdelník se v očích mnoha lidí stal symbolem české tradiční cukrařiny. Ale je to skutečně staročeská pochoutka, nebo spíš marketingový fenomén moderní doby? Pojďme si posvítit na jeho historii a původ!

Kde se vzal trdelník?

Trdelník se může zdát jako ryze česká pochoutka, ale jeho kořeny sahají daleko za hranice naší země. Podobné sladké pečivo se připravovalo už v 18. století v Sedmihradsku (dnešní Rumunsko), kde ho podle historických pramenů rozšířili Maďaři a později i Slováci. Samotný název „trdelník“ pochází od slova „trdlo“ – dřevěný válec, kolem kterého se těsto namotává a peče.

Česká stopa v historii trdelníku

Do Čech a na Moravu se trdelník dostal pravděpodobně díky vlivu rakousko-uherské kuchyně. Nejvíce se uchytil na Slovensku, konkrétně v obci Skalica, kde se dodnes peče tradiční „Skalický trdelník“, který získal ochranné zeměpisné označení EU. Oproti české verzi je jeho příprava přísně daná – používá se vlašské ořechy, máslo a přesná technologie pečení.

V Česku se trdelník dlouho nepekl v takovém rozsahu jako dnes. Až v posledních dvaceti letech se začal objevovat jako populární pouliční dezert, především díky rozmachu turistického ruchu.

Moderní fenomén: Trdelník jako turistická atrakce

Když se projdete historickým centrem Prahy, Českého Krumlova nebo Karlových Varů, pravděpodobně narazíte na několik stánků s čerstvě pečeným trdelníkem. Turisté ho milují, fotí si ho na Instagram a považují ho za typický český suvenýr.

Jenže pravda je taková, že „český trdelník“ v této podobě je spíš moderním výtvorem inspirovaným zahraničními recepty. Kromě tradičního provedení s cukrem a skořicí se dnes objevují i varianty plněné zmrzlinou, čokoládou nebo ovocem – což s původním trdelníkem nemá mnoho společného.

Tradiční versus komerční trdelník

Rozdíl mezi tradičním a moderním trdelníkem spočívá hlavně v receptuře a způsobu přípravy. Skalický trdelník se vyrábí podle přísných pravidel a jeho recept se dědí po generace. Naproti tomu „pražský trdelník“ je výsledkem komerčního přizpůsobení – v podstatě jde o sladké kynuté těsto upečené na válci a obalené cukrem.

Zajímavé je, že většina Čechů považuje trdelník za tradiční součást české gastronomie, i když jeho historie na našem území není tak hluboká, jak by se mohlo zdát.

Může být trdelník opravdu český?

I když trdelník nepochází přímo z Česka, stal se neodmyslitelnou součástí naší pouliční gastronomie. Je to podobný případ jako s pizzou – i když ji vymysleli Italové, dnes se peče po celém světě a každá země si ji upravila podle svého.

Zatímco tradiční české sladké pečivo zahrnuje buchty, koláče nebo štrúdly, trdelník si mezi nimi našel pevné místo. A i když nejde o původně český recept, dnes už je natolik spojen s českými trhy a turistickými místy, že ho lze považovat za moderní českou specialitu.

Tradice nebo marketing?

Trdelník sice nemá hluboké kořeny v české historii, ale díky své popularitě se stal symbolem české gastronomie. Spíš než tradiční pochoutkou je však výsledkem šikovného marketingu a turistického ruchu. Ať už ho považujeme za český nebo ne, jedno je jisté – je lahodný, voňavý a těžko mu odolat!

Takže příště, až si budete pochutnávat na trdelníku v historickém centru Prahy, vzpomeňte si, že sice nepochází přímo od nás, ale Češi ho dovedli k naprosté dokonalosti.