Časté mazlení – nerozmazlíme ho?
České slovo „rozmazlit“ je trošku nešťastný termín, jako by souviselo s mazlením. Mnohé maminky se jistě v porodnici setkaly s radou, aby miminko moc nenosily, aby ho neměly u sebe v posteli – aby ho nerozmazlily. Mazlením a kontaktem však nikdy dítě rozmazlit nemůžeme.
V angličtině se používá výstižnější slovo – spoil, což znamená zkazit. Zkazit dítě je poměrně snadné. Kontaktem však nikdy dítě nezkazíme. Kontakt s rodiči je pro dítě od začátku životně důležitý.
Kontakt po porodu
Před narozením bylo miminko devět měsíců ve velmi těsném kontaktu s matkou. Slyšelo tlukot jejího srdce, cítilo její pohyby a bralo si živiny z jejího těla. Bylo v bezpečí. Tento bezpečný svět však musí najednou opustit. Narozením nastává mnoho zásadních životních změn, na které se miminko musí adaptovat. Kdyby mělo v tuto chvíli zůstat zcela opuštěné matkou, bude to pro něj daleko nesnadnější. To se však mnohokrát v porodnici děje. Dítě bývá od matky odneseno, a to i v případě, že matka i novorozenec jsou zdraví a nepotřebují odbornou péči. Matka si prý po porodu musí odpočinout a vyspat se – miminko sice většinu času spí, ale maminka kvůli hormonům v těle usnout nemůže a dítě by tedy mohlo být u ní. Navíc bývá více matek v jednom pokoji a ostatní miminka jí také moc spánku nedopřejí. Miminko se prý musí zahřát – což ovšem kontakt s matkou může také zajistit.
Má-li maminka dítě po porodu celou dobu u sebe, může ho také častěji přikládat ke kojení, čímž nejenže se posiluje vazba mezi dítětem a matkou, ale má to také vliv na tvorbu mléka. Některé maminky mají problémy s kojením právě proto, že jim tento neustálý kontakt s dítětem nebyl dopřán.
Dítě v prvních dnech potřebuje hodně spát, ale to neznamená, že je pro něj nejlepší, když bude ležet samo v postýlce. Může spinkat u maminky, slyšet tlukot jejího srdce (i když ne už tak intenzivně) a její dech, podle kterého si upravuje i svůj vlastní rytmus dýchání. Matka je zároveň nejlepší monitor dechu. Kdyby cokoli nebylo v pořádku, okamžitě to pozná. Pokud spí, vzbudí ji to.
Nebezpečí zalehnutí?
Pokud se matka bojí zalehnutí, může kontakt s miminkem řešit i jiným způsobem než spaním v jedné posteli. Toto řešení je vhodné také v případě, že partner není společnému spaní nakloněn nebo je postel příliš úzká. K posteli lze přistavit dětskou postýlku bez bočních mříží, které by v kontaktu bránily. Zalehnutí však dítěti nehrozí, pokud matka není pod vlivem alkoholu nebo drog. Naše vrozené instinkty tomu brání.
Proč to všechno?
Psychologové říkají, že v životě každého člověka jsou klíčové první tři roky. Co se naučíte do tří let, zůstane ve vás hluboko, přehluboko. Dítě se učí od samého začátku a to ještě před tím, než vůbec spatří světlo světa. Ihned po narození a během samotného porodu se miminko velmi rychle učí. Zapojuje všechny smysly a vstřebává všechny dostupné informace o světě. Pokud se s miminkem zachází nešetrně, bude tím předznamenáno jeho vnímání v budoucnu.
Jak se učí miminka?
V prvních dnech, týdnech a měsících života je pro dítě nejdůležitější blízkost matky. Učí se, že je na světě v bezpečí, že se nemusí bát a získává základ pro své sebevědomí. Děti, kterým matčina blízkost chybí, vyrůstají s pocitem strachu a nedůvěry ke svému okolí. Objevují se u nich častěji poruchy chování a mají blíž k drogám, kriminalitě a promiskuitě. Naopak děti, které stále vnímají matčinu blízkost, jsou zdravě sebevědomé, nebojí se okolního světa, ale zároveň znají hranice. Mají nasycenu jednu z nejzákladnějších životních potřeb, a proto nepotřebují hledat toto nasycení v nebezpečné zóně. Samozřejmě se najdou výjimky.
Miminko, které jen leží v postýlce, má poměrně málo podnětů k rozvoji. Proto je lepší nosit ho všátku či jiném nosítku (naprosto nevhodné jsou tzv. klokanky, které zatěžují páteř miminka a nožičky jsou v nesprávné poloze). Cítí se tak v bezpečí, je neustále v pohybu, a i když spí, vnímá, co se s ním děje. Tlukot matčina srdce jej uklidňuje.
Později, když už tolik nespí, dívá se na svět z bezpečného místa na těle matky. Pozoruje, poslouchá a rozvíjí tak svou přirozenou inteligenci. Má dostatek podnětů, které k tomuto rozvoji potřebuje. Pokud matka nemůže dítě neustále nosit, je třeba, aby mu opatřovala dostatek podnětů. Tuto službu dobře splní různé tvary a barevné obrazce zavěšené nad postýlkou. Tvary a obrázky je dobré často měnit, miminku se rychle okoukají. Proto je lepší např. vystřihnout z barevného papíru různé tvary a připevnit je nad postýlku než koupit drahý kolotoč, který se tak snadno vyměnit nedá.
Jak je to tedy s tím rozmazlováním?
Rozmazlování může začít až později, když povolujeme dítěti všechno, co si zamane, a nenastavíme mu žádné nebo velmi nejasné hranice. Být dítěti nablízku nikdy není rozmazlování. Je to naplňování jeho základní potřeby. Až dítě dozraje k tomu, aby dokázalo být samo, aniž by tím strádalo, nebude mu to dělat problém. Není třeba se bát, že vám bude jednou do rodičovské postele tahat manželku či manžela.
Když dítěti odepřeme hojný kontakt, bude se později dožadovat naplnění v jiných oblastech, a tady teprve číhá riziko rozmazlení. Z dětí s nenaplněnými potřebami se snáze stanou tyrani než z dětí, kterým jsme dostatek kontaktu dopřáli. Snaží se totiž pak na rodičích vynucovat různé věci, vidíme u nich záchvaty vzteku, vydírají své rodiče srdcervoucími scénami… a my si řekneme, že jsou pěkně rozmazlené. Vlastně zkažené.
Není to ale výchova „ve skleníku“?
Poměrně často slýchávám, že dítě by se mělo od malička seznamovat se světem se vší jeho tvrdostí a mělo by se učit samostatnosti. Někteří rodiče se toho snaží docílit třeba tím, že dítě nechávají v postýlce „vyřvat“, brzy ho dají do školky, aby bylo v kolektivu a trošku se otrkalo atd. Pokud ale dítěti chybí základní pocit bezpečí, který může získat jedině těsným kontaktem s rodiči a bezpodmínečnou láskou, takovéto „otrkání“ mu nepomůže. Všechno má svůj čas. Samozřejmě není moudré držet dítě do puberty doma a nepouštět ho do „zlého“ světa kolem. Ovšem stejně tak není moudré tento proces urychlovat. Období raného dětství a bezpečná mateřská náruč se našim dospělým dětem už nikdy nevrátí.