Dětské nohy rychle rostou. Jak poznat, že boty opravdu dobře sedí?

Dětská chodidla se během růstu rychle mění, a proto nemusí boty, které ještě nedávno perfektně seděly, vyhovovat i za několik měsíců. Při výběru nové obuvi nestačí sledovat pouze číslo velikosti. Důležitá je délka i šířka chodidla, správný nadměrek a především to, jak se dítě v botách pohybuje.

Velikost chodidla je potřeba pravidelně kontrolovat

Kupovat dětské boty pouze podle věku nebo velikosti předchozího páru není spolehlivé. Chodidla mohou růst skokově a jejich rozměry se mohou během několika měsíců změnit. Navíc není zaručeno, že stejná velikost bude mít u různých značek a modelů totožné vnitřní rozměry.

U nejmenších dětí je proto vhodné kontrolovat velikost chodidel přibližně každý měsíc, u předškoláků zhruba jednou za dva měsíce a u školáků alespoň jednou za čtvrt roku. Jde však pouze o orientační intervaly, které je potřeba přizpůsobit konkrétnímu dítěti.

Příliš krátká nebo úzká obuv může omezovat prostor pro prsty a přirozenou práci chodidla. Problémem je ale také opačný extrém. Ve zbytečně velké botě může noha klouzat, dítě může ztrácet stabilitu a častěji zakopávat.

Měřte obě chodidla a nejlépe ve stoje

Pro správný výběr je důležité znát skutečné rozměry dětské nohy. Měření je vhodné provádět naboso, ve stoje a na pevné podlaze, kdy je chodidlo přirozeně zatížené. Praktické je měřit odpoledne, protože po celodenním pohybu může mít noha o něco větší objem než ráno.

Změřit je potřeba pravé i levé chodidlo. Jejich rozměry totiž nemusí být zcela totožné a při výběru obuvi se vychází z větší naměřené hodnoty. Pro omezení případné chyby je dobré měření zopakovat.

Použít lze speciální měřidlo, případně jednoduchou domácí metodu s pevnou krabicí. Patu a vnitřní stranu chodidla lze jemně přiložit ke stěnám krabice a kolmo drženou tužkou vyznačit polohu nejdelšího prstu a nejširší část nohy. Následně se změří délka a šířka.

Samotné obkreslení chodidla na papír může být méně přesné. Tužka bývá při obkreslování nakloněná nebo vedená v určité vzdálenosti od nohy, což může výsledek posunout o několik milimetrů.

Nestačí znát pouze délku

Důležitým údajem je rovněž šířka chodidla. Měřit ji lze například pravítkem nebo posuvným měřidlem, zpravidla přes oblast kloubů prstů. Také zde musí mít noha v botě určitý prostor.

Příliš úzká špička může prsty stlačovat a bránit tomu, aby se přední část chodidla při došlapu přirozeně rozšířila. Ani výrazně širší bota však nemusí být správnou volbou, protože chodidlo v ní může klouzat a zhoršuje se jeho stabilita.

Při výběru proto hraje roli také celkový tvar nohy. Některé děti mají užší patu, jiné širší přední část chodidla, vyšší nárt nebo celkově plnější nohu. Proto může jeden model dvěma dětem se stejně dlouhým chodidlem sedět úplně jinak.

Nadměrek má umožnit pohyb, ne nákup na několik let

Vnitřní délka boty nemá přesně odpovídat délce chodidla. Potřebný je nadměrek, tedy volný prostor před prsty, který umožňuje jejich pohyb a zároveň počítá s růstem nohy.

Jeho vhodná velikost závisí na věku dítěte, druhu obuvi i jeho pohybových schopnostech. U menších dětí se často pracuje s rezervou přibližně kolem jednoho centimetru, konkrétní hodnota však není univerzální. Dítě musí být schopné botu bezpečně ovládat už při nákupu.

Příliš velký nadměrek nelze chápat jako způsob, jak prodloužit životnost obuvi o několik sezon. Pokud dítě kvůli velkým botám mění délku kroku, nepřirozeně zvedá nohy, vytáčí špičky nebo častěji zakopává, je vhodnější vyzkoušet jinou velikost či model.

Číslo na krabici není rozhodující

Označení velikosti poskytuje pouze základní orientaci. Dvě boty se stejným číslem nemusí mít stejnou vnitřní délku, šířku ani tvar špičky. Rozdíly se mohou objevit nejen mezi výrobci, ale také mezi jednotlivými modely jedné značky.

Při nákupu je proto praktičtější porovnávat naměřené rozměry chodidla s údaji o konkrétní botě. Pokud jsou dostupné rozměry vnitřního prostoru, mohou být pro výběr užitečnější než samotné evropské číslo velikosti.

Poslední kontrola přijde při chůzi

Ani pečlivé měření nezaručí, že bude konkrétní model dítěti vyhovovat. Definitivní kontrolou je až pohyb v obuvi. Pata by měla být dobře usazená, noha by neměla v botě výrazně klouzat a svršek by neměl být v oblasti kloubů viditelně napnutý.

Dítě by při zkoušení nemělo v botách pouze stát. Mělo by se projít, rozběhnout, otočit, poskočit a zastavit. Rodič může sledovat, zda se jeho pohyb výrazně neliší od chůze naboso.

Pozornost si zaslouží také hmotnost a ohebnost obuvi. Zejména malé dítě musí být schopné botu při běžném kroku samo přirozeně ohnout. Nestačí tedy pouze vyzkoušet, zda ji dokáže ohnout dospělý rukama.

Správně zvolená dětská obuv je nakonec výsledkem několika faktorů – délky a šířky chodidla, tvaru boty, prostoru pro prsty a nárt i schopnosti dítěte botu při pohybu ovládat. Pravidelné měření je proto důležitým začátkem, ale nejspolehlivější kontrolou zůstává sledovat, zda dítě v botách chodí přirozeně, stabilně a bez zjevného nepohodlí.

Zdroj/foto: Klára Procházková, naBOSo.cz, AI