Toyota učí farmáře chovat prasata efektivněji. Principy z výroby aut šetří hodiny práce

Postupy, které Toyota desítky let zdokonaluje při výrobě automobilů, nacházejí využití i ve zcela odlišném prostředí. V japonské prefektuře Kagošima pomáhá automobilka chovatelům prasat měnit organizaci práce. Jednoduché úpravy dokážou ušetřit hodiny času, snížit fyzickou námahu zaměstnanců a usnadnit manipulaci se zvířaty.

Kaizen se z automobilek přesunul na farmy

Japonská Toyota je známá svým systémem řízení výroby Toyota Production System. Jeho základem je mimo jiné omezování plýtvání, standardizace jednotlivých činností a neustálé hledání možností ke zlepšení, které bývá spojováno s pojmem kaizen.

Právě tyto zkušenosti nyní automobilka využívá v prefektuře Kagošima, která patří k nejvýznamnějším oblastem japonské produkce vepřového masa. Místní farmy se totiž potýkají s problémy dobře známými i z dalších odvětví – rostou jim náklady, chybějí pracovníci a zaměstnanci stárnou. Práce se zvířaty je navíc fyzicky náročná a může být spojena s rizikem úrazů.

Toyota se proto zaměřila nikoli na samotný chov, ale především na to, jakým způsobem lidé na farmách pracují.

Když se zkušenosti předávají jen pozorováním

Jednou z překážek se ukázaly být dlouholeté pracovní návyky. V zemědělství se řada dovedností tradičně předává tak, že méně zkušený pracovník sleduje zkušenějšího kolegu a postupně se od něj učí.

Problém nastává ve chvíli, kdy znalosti nejsou nikde popsány a každý zaměstnanec vykonává stejnou činnost trochu jinak. Nováček pak potřebuje delší dobu, než práci zvládne samostatně.

Když se odborníci Toyoty začali ptát, proč se některé úkoly provádějí právě určitým způsobem, často narazili na argument, že „takto se to dělalo vždycky“.

Přístup automobilky je odlišný. Jednotlivé činnosti rozděluje na menší kroky, sleduje potřebný čas a hledá nadbytečné pohyby nebo zbytečné přesuny. Smyslem přitom není pouze vyšší výkon. Dobře navržený pracovní postup může zaměstnancům ušetřit námahu a současně umožnit, aby stejnou práci snáze zvládl i méně zkušený člověk.

Každá věc dostala své místo

První změny přitom nemusely být nijak technologicky náročné. Jedním z opatření byla obyčejná reorganizace pracovních pomůcek.

Každý používaný předmět dostal přesně stanovené místo, takže zaměstnanci nemuseli ztrácet čas hledáním nářadí a dalšího vybavení. Podle údajů Toyoty přineslo toto jednoduché opatření úsporu přibližně 4,5 hodiny práce za měsíc.

Současně se ukázalo, že některé skladované předměty nejsou vůbec potřeba. Uspořádání pracoviště tak vedlo nejen k časové úspoře, ale také k odstranění nepotřebných věcí a přehlednějšímu provozu.

Příčka pomohla dostat prasata pod kontrolu

Mnohem výraznější změnu přinesla úprava prostoru určeného k přesunu zvířat. Prasata o hmotnosti kolem 200 kilogramů se v příliš široké chodbě pohybovala různými směry. Jejich usměrňování proto zabíralo čas a představovalo také bezpečnostní riziko pro personál.

Řešení bylo překvapivě prosté. Prostor byl rozdělen příčkou a vznikl užší koridor, kterým zvířata procházela organizovaněji. Čas potřebný k přesunu prasat se díky tomu podle Toyoty zkrátil o 34 procent.

Pozornost dostal také povrch trasy. Prasata se zdráhala vstupovat na štěrk, což pracovníkům manipulaci komplikovalo. Po změně povrchu a zúžení cesty se podařilo celý postup výrazně urychlit.

Zatímco dříve bylo k přesunu potřeba čtyř lidí a více než hodiny práce, po úpravách úkol zvládnou dva až tři pracovníci přibližně za půl hodiny.

Jedno vozítko místo dvou ušetřilo další hodiny

Toyota se zaměřila také na vybavení zaměstnanců. Na farmě byla používána dvě samostatná vozítka – jedno při vážení selat a druhé při asistenci během porodu. Pracovníci mezi nimi museli opakovaně přecházet a překonávat bariéry oddělující jednotlivé části provozu.

Automobilka proto navrhla spojit funkce obou pomůcek do jediného vozítka. Zaměstnanci se díky tomu méně přesouvají a zároveň klesla jejich fyzická zátěž.

Podle Toyoty přinesla tato relativně jednoduchá změna úsporu přibližně 12 pracovních hodin měsíčně. Omezení zbytečného přenášení a přesunů může navíc pomoci snížit zatížení zad pracovníků.

Vyšší produktivita nemusí znamenat drahé roboty

Projekt z Kagošimy připomíná, že zvyšování produktivity nemusí být vždy spojeno s robotizací, automatizací nebo zaváděním umělé inteligence. Velké rezervy se mohou skrývat v každodenních činnostech, které lidé dlouhé roky vykonávají stejným způsobem, aniž by někdo celý postup podrobněji analyzoval.

Toyota se přitom v tomto případě nesnaží stát zemědělskou společností. Do chovu prasat přenáší především zkušenosti získané během desetiletí průmyslové výroby – schopnost rozložit složitý proces na jednotlivé kroky, odhalit zbytečnou práci a navrhnout jednodušší řešení.

A právě v tom spočívá podstata filozofie kaizen. Výrazné zlepšení nemusí přinést jedna revoluční inovace. Často stačí série drobných změn, jejichž přínos lze konkrétně změřit. Jak ukazuje japonský projekt, princip, který pomáhá efektivně vyrábět automobily, může stejně dobře fungovat i ve stáji s prasaty.

Zdroj/foto: Vladimír Michna, Toyota CE, AI