Artyčoky – zelenina aristokratů

Staří Řekové i Římané měli artyčoky, předchůdce dnešních odrůd, ve velké oblibě. Římané dokonce přičítali této zelenině několik zvláštních schopností. Věřili, že holohlavým přivodí růst vlasů a že zlepšuje schopnost snášet větší množství alkoholu. Byla považována za afrodisiakum a tato víra se v Evropě udržela až do 17. století. Rozšířená byla i domněnka, že artyčok je spolehlivý prostředek k narození chlapce.

Kulovité artyčoky jsou oblíbené nejen jako kulinářská delikatesa, ale i jako ozdobná rostlina. V zelinářské zahradě se artyčoky pěstují pro dužnatá, šupinatá, jedlá květenství. Ta se rozřezávají ostrým nožem, když jsou mladá a křehká a vnější lístky zákrovu mladých květenství se začínají otvírat, tedy těsně předtím, než rozkvetou.

Při pěstování artyčoků ponechte na každé rostlině jen čtyři až šest květenství. Sklidíte sice méně artyčoků, avšak zajistíte úrodu na příští sezonu a rostliny se nevyčerpají. Během dubna mulčujte dobře rozloženým kompostem.

Aby byly artyčoky křehké, musí růst jejich „poupata“ rychle. Pomáhejte jim vydatnou a častou zálivkou, zvláště za suchého počasí, a mulčujte kompostem nebo hnojem.

Artyčoky jsou víceleté rostliny, produktivní pouze čtyři nebo pět let. Není však nutné kupovat nové rostliny či je pěstovat ze semen; lze je množit v dubnu a květnu z postranních odnoží starších rostlin. Vysaďte je na vzdálenost asi 1 m.

Artyčoky konzumujte co nejdříve po odříznutí. Jestliže je nemáte v úmyslu konzumovat okamžitě, lze je dva až tři dny udržet čerstvé, ponoříte-li jejich stonky do nádoby s čerstvou vodou.

Artyčoky patří k nejlepším léčivům na játra (detoxikace) a žlučník (tvorba žluči). Snižuje hladinu krevního cukru a zabraňuje ukládání cholesterolu v cévách. Má výrazné protialergické účinky, což se uplatňuje při léčbě různých ekzémů. Podporuje produkci trávicích enzymů ve slinivce a celkově zlepšuje trávení a látkovou výměnu.